Známky únavy u miminek
První měsíc po narození prospí miminka téměř celý den a není tak náročné je uspávat. Většinou usnou u kojení, když je hladíme po hlavičce, díky bílému šumu nebo i jen tak si zavřou oči, když jsou unavená. Další měsíce už se jim prodlužuje doba, po kterou nespí a projevují známky únavy, které nám signalizují, že je čas jít spát a pomoci jim s usnutím. Jaké jsou nejčastější známky únavy a co dělat, když je přehlédneme a dítě se přetáhne?
Běžné známky únavy u miminek
U miminka se mohou objevit jen některé známky nebo jich je více a postupně na sebe navazují. Nejčastěji se jedná o:
- zívání,
- zarudlé obočí,
- tření očiček,
- tahání za ouška,
- zahleděný výraz,
- odvracení od očního kontaktu,
- mručení,
- ztráta zájmu o hračky,
- pláč.
Bdělá okna u miminek
Některé děti mohou být podle známek únavy popsaných výše již přetažené nebo ani žádné známky neprojevují. V tomto případě je dobré sledovat bdělá okna, neboli období od probuzení do dalšího usnutí a v tento čas dávat dítě spát. Bdělá okna se s věkem prodlužují, tudíž je třeba být každý měsíc ve střehu, abychom se nepokoušeli uspávat ještě neunavené dítě.
Pozor na přetažení dítěte
Nejednou se každému rodiči stalo, že nestihl dát dítě včas spát a to se takzvaně přetáhlo. Je to velmi nepříjemná situace jak pro dítě, tak pro rodiče. Dítě nelze uklidnit a rodič může ztrácet nad situací kontrolu. Přetažené dítě poznáte podle:
- pláče, který nelze uklidnit - dítě většinou usne, až když přestane plakat, spánek však nebude mít kvalitní jako kdyby usnulo včas;
- dítě má problém usnout, případně usne, ale vzápětí je zase vzhůru a uspáváte nanovo;
- dítě je naopak hyperaktivní a nemůže se zklidnit;
- nedá se odložit z náruče jinak ihned pláče.
Přetaženému dítěti může pomoci bílý šum, tmavé prostředí (aby nebyla přílišná stimulace), kontakt s rodičem (šátek či nosítko), kojení, klidný rodič, který ustojí tento někdy až nekončící pláč.
Spánek může být u některých dětí opravdu alchymie. Jsou děti, které usínají pod hrazdičkou nebo u jídla, jiné potřebuji velké zklidnění, pocit bezpečí a pomoc zavřít očka. Mohlo by se zdát, že s dětmi, které usínají sami je to snazší, takových ale není mnoho anebo takto usínají jen po nějakou dobu než se jim spánek vyvine a změní. Je přirozené, že děti potřebují naši pomoc a na nás je, abychom jim ji těch prvních pár let poskytly, protože později už nás potřebovat u postele večer nebudou a nás by to mohlo mrzet.
Nejde zastavit čas, jde však změnit náš přístup k našim dětem. Přejeme pohodové uspávání vašich dětí a když se to někdy náhodou nepovede, tak nevěšte hlavu, všichni to tak máme.
