Vojtova metoda s Editou Knotkovou
Vojtova metoda - strašák nebo pomocník?
Vojtova metoda, neboli “Vojtovka” je v Českých poměrech metoda více než známá, užívaná a dlouhými léty prověřená. Jedná se o reflexní cvičení, používané nejčastěji u kojenců. Má své příznivce i odpůrce. Pojďme si společně zodpovědět ty nejpalčivější otázky, které se okolo ní objevují a zkusíme této technice trochu “nahlédnout pod pokličku”.
Co to je? Jak to vlastně funguje?
Dovolím si na osvětlení zaběhnout trochu do historie této metody - až k jejímu vzniku. Profesor Vojta si tehdy všimnul (a vlastně úplnou náhodou), že když se jednomu z neurologicky postižených dětí zatlačí na ramena, povolí mu kolena a ono upadne. A protože to byl muž velice hloubavý, začal tyto pohybové spojitosti a zákonitosti zkoumat do hloubky. Empiricky zkoušel, jak nervové dráhy neurologicky zasažených dětí reagují na to, když jim zvedne hlavu, pokrčí nohy, zmáčkne tlakový bod. Zjistil tak, že na těle existují body, které při nastavení těla do určité pozice, spustí vždy stejné pohyby. A z těchto pozorování Vojtova
metoda vychází. Velmi zjednodušeně řečeno můžeme tvrdit, že dokážeme provokovat přesně popsanou hybnost z popsaných pozic stimulací reflexních zón - zkrátka můžeme tělo přesvědčit, aby udělalo pohyb, který potřebujeme, i když takový pohyb (či motorický program) mozek neumí udělat, nebo ho nepoužívá. Kdy je Vojtova metoda indikována? Mají se jí léčit všichni kojenci? Vojtova metoda je primárně používána u dětí, které jsou diagnostikovány s nějakým stupněm klinické diagnózy označené jako Centrální Koordinační Porucha - CKP. Diagnostika probíhá na podkladě komplexního neurologického vyšetření neurologem nebo fyzioterapeutem. Vojtova metoda je indikována u CKP stupně 3 a 4. Mému dítěti nebyla diagnostikována CKP a stejně cvičíme “Vojtovku”. Je to špatně? Děti s CKP nejsou jedinou skupinou dětí, na kterou se Vojtovka uplatní. Mnohem častěji
použiju Vojtovu metodu u mladších dětí. Čím nezralejší nervový systém mají, tím efektivnější je Vojtova metoda, časnější ošetření problému a kratší nutnost cvičení, protože se jeho pohybový deficit nemá čas zafixovat a dále se bude vyvíjet normálně. Do téhle kategorie patří i nedonošené děti - jsou automaticky ohrožené neideálním vývojem, a proto můžou být indikovány k “Vojtovce” i bez jakékoliv diagnózy. Vojtova metoda se taky používá na základě diagnostiky, když je dítě “pohybově chudé”, chtělo by daný pohyb provést, ale jeho tělo mu to z nějakého důvodu neumožňuje. Vojtova metoda může variabilitu pohybu obohatit o potřebný pohybový vzor a tím mu umožnit se dále vyvíjet.
Začali jsme cvičit Vojtovku, jak dlouho ji budeme cvičit?
Na tuhle otázku vám nemůže odpovědět nikdo - a někdy ani Váš terapeut. Jsou děti, které cvičí několik týdnů, jsou děti, které musí cvičit několik měsíců. Některé z terapie nikdy úplně “nevypustíme”. Obecně záleží na diagnoze dítěte, důvodu, pro který cvičíte a tíži postižení.
Obecně se lépe pracuje s miminkem, které je maličké a má velmi nezralý nervový systém, než s batoletem, které už má pohybové vzory zafixované a má velkou sílu. Dítě mi u Vojtovky křičí, je to nutné? Bolí ho to? Vojtovou metodou dítě nutíme provádět pohyb, který jeho tělo nedokáže vytvořit samo. Většinou rodičům říkám, že by na mě taky křičeli, kdybych je teď donutila udělat třicet angličáků. A miminko nám jinak říct nemůže, že se mu tahle “posilovna” nelíbí. Intenzita cvičení se nastavuje individuálně - od jemňoučké stimulace u miminek s refluxem a nedonošeňátek, až po “pořádnou makačku” u osmiměsíčního batolete.
Vždy je nutné zhodnotit, jestli je “menší zlo”, když mi bude dítě 4x denně u terapie křičet, nebo bude většinu dne frustrované z toho, že nedokáže provést pohyb, který by udělat chtělo, ale tělo mu v tom brání. U centrálně zdravých dětí (bez neurologického postižení)
dokáže správně vedená Vojtova metoda pomáhat velmi rychle a i z ukřičených a nespokojených miminek udělá zase spokojence.
Existují i jiné přístupy, než je Vojtovka? Proč zrovna Vojtovku a ne něco jiného?
Vojtova je ve své domovině velmi rozšířená metoda a troufnu si říct, že i dost často nadužívaná. Vždy by měla být indikována po důkladném vyšetření a cvičícímu rodiči by měla být poskytnuta náležitá podpora a vždy musí pochopit, proč pomáháme miminku Vojtovkou, jak to uděláme čeho se snažíme dosáhnout. Je to extrémně náročná metoda pro rodiče i dítě, ale v některých aspektech je to skutečně nenahraditelný zázrak. Je to totiž opravdu jediná metoda, která nám dá přímý přístup do centrálního nervového
systému dítěte a přímo řekne mozku, jakým způsobem se má hýbat. A to se bohužel zatím jakýmkoliv jiným přístupem nahradit nedá.
Jestliže má dítko drobnější problém, nebývá nutné k Vojtově metodě přistoupit a můžeme mu pomoci i za pomoci metod z ACT, Bobath konceptu či dalších metod. Optimální je metody kombinovat a přizpůsobit dítěti terapii na míru, vybrat mu z různých konceptů přesně to, co potřebuje. Vždy dbejte na to, aby měl Váš terapeut odpovídající vzdělání.
Pár slov závěrem:
Nedá mi to, než na závěr připojit osobní zkušenost s Vojtovou metodou z rodičovského pohledu. Můj syn se narodil s polohovou asymetrií a sama jsem byla z role terapeuta najednou v roli cvičící maminky. Viděla jsem, jak se o jednu ručičku nedokáže efektivně opřít a jak ho to štve. Vždy byl tak trochu “hraniční” a i při správné manipulaci se prostě nevyvíjel symetricky a bylo mu potřeba pomoci Vojtovkou. Až do období samostatného lezení si prošel čtyři intenzivní několikatýdenní “Vojtovské vstupy”, kdy jsem mu vždy jen pomohla překonat pohybový blok a pak jej zase “nechala žít”. Vždy v době intenzivního cvičení to bylo náročné hlavně organizačně - najednou se den točil okolo cvičení, dítě se nedá dát nikomu na hlídání, na návštěvy jen ke kamarádům, kteří pochopí, že si půjčím stůl a odcvičím řvoucí dítě u nich. Miminko si zvykne, ví, že jakmile zatleskám, tak má odcvičeno a může si jít zase
hrát a rychle se uklidní. Já vidím, že dokáže dosáhnout svého cíle bez frustrace - a to za všechnu námahu a nepříjemnosti stojí.
