Separační úzkost
V prvních měsících a letech života prochází dítě obrovským vývojem, jak fyzickým, tak psychickým a jedním z období, kterým si všechny děti projdou je takzvaná separační úzkost. Může to být pro rodiče velmi vyčerpávající období, obzvlášť pokud dítě dosud netrávilo čas s někým jiným než s pečující osobou (většinou maminkou) úplně bez problému, nicméně je to důležitá součást vývoje dítěte a měli bychom mu vyjít vstříc, kdykoliv to jde. Co je to separační úzkost, kdy nastává a jak ji překonat?
Co je to separační úzkost
Jakmile zmizí pečující osoba z dohledu dítěte (ať už mimo domov nebo jen do jiné místnosti), pak si dítě myslí, že už ji nikdy neuvidí a dostává se do úzkostí. Zároveň dítě chce prozkoumávat okolí (je více mobilní, většinou už začíná lézt po čtyřech), ale muselo by se vzdálit do maminky a dostává se tak do vnitřního konfliktu. Separační úzkost je známkou zdravého vývoje a vytvoření si pevného pouta mezi matkou a dítětem. Je to však náročné období, které není radno podceňovat.
Kdy nastává separační úzkost
Od 6 měsíců dítě rozezná známé a neznámé tváře a fixuje se na pečující osobu (nejčastěji matku). Následně mezi 7. a 8. měsícem nastává separční úzkost, která ve větší či menší míře může přetrvávat až do 3 let věku dítěte nebo přichází ve vlnách. Může přijít až kolem 18 měsíců věku dítěte a kolem 2-2,5 let věku dítěte. Případně se může objevit po nějaké větší stresové situaci, například nástup do jeslí/dětské skupinky, narození sourozence nebo stěhování do nového bytu/domu. Výjimkou však nejsou ani děti, u kterých separační úzkost trvá i po nástupu do školky nebo do školy.
Projevy separační úzkosti
Nejen pláč znamená, že dítě prochází separační úzkostí. Možnými projevy jsou:
- hysterický pláč při odchodu matky,
- strach z cizích lidí,
- neschopnost usnout bez maminky,
- časté noční buzení nebo noční můry,
- pomočování,
- strach ze tmy,
- záchvat vzteku,
- nechuť k jídlu,
- dítě chce neustále nosit a schovává se za matku.
Jak překonat separační úzkost
Je třeba věnovat dítěti čas, lásku, pochopení a hlavně kontakt, aby se úzkosti zmírnily a postupně vymizely.
- Začít postupně trénovat odloučení, nechat dítě hlídat například babičku a to krátce, i půlhodinka na začátku postačí.
- Hrát na schovávanou - například schovávat obličej za ruce a vykukovat.
- Vždy se s dítětem rozloučit a říct mu, kam jdete a kdy se vrátíte, následně je třeba to dodržet.
- Vytvořit si s dítětem odcházecí rituál.
- Dítě by mělo trávit odloučení na místě, které zná a cítí se tam bezpečně.
- Neopouštět dítě, když je nemocné nebo hladové.
- Chodit s dítětem hodně mezi lidi, aby vědělo, že existují i další cizí lidé a nemusí se jich bát.
- Nespěchat na dítě, každé potřebuje jinak dlouhý čas na změnu.
- Je třeba, aby byl na odloučení připravený i rodič. Děti vycítí jakoukoliv nejistotu a ihned na ni reagují.
Někteří rodiče zaznamenají extrémní separační úzkost, někteří vůbec žádnou. Velmi záleží na temperamentu dítěte a jeho vztahové vazbě k pečující osobě, proto nelze v tomto děti porovnávat. Velmi důležité je dítě nijak nekárat za jeho chování, nenechat ho vyplakat o samotě, ale podpořit ho a dát mu dostatek času, aby si separační úzkostí prošlo jak potřebuje.
Díky dnešní informovanosti rodičů lze toto období zvládnout bez nereálných očekávání a poměrně v poklidu. V případě, že to bude spíše bouřlivé a fyzicky vyčerpávající, pak vězte, že za pár měsíců už na to budete vzpomínat s láskou, jak maličké dítě na vás bylo přilepené a potřebovalo jen čas a vaší náruč.
