Nenos ho, rozmazlíš ho
Kdy jindy dítě nosit, než když je maličké, bezbranné a uneseme ho. Kdy jindy, když nás nejvíc potřebuje. Bohužel tlak okolí je tak velký, že spousta novopečených maminek dá na rady ostatních, než na svoji mateřskou intuici, protože se zkrátka bojí, aby si to své miminko nerozmazlily a ono si nezvyklo na nošení. Pojďme se na to podívat trochu detailněji, jak je to tedy s tím rozmazlováním a nošením?
Láskou nerozmazlíš
Nošení v šátku či nosítku, časté chování, společné spaní, kojení na požádání. Všechny tyto aktivity jsou pro miminka přirozené a je to pro ně forma lásky, kterou potřebují, aby se mohla v budoucnu osamostatnit. V zemích jižní Ameriky, Afriky i Asie jsou běžnou součástí všech domácností, které mají děti a nikdo se nad tím vůbec nepozastaví, tak jako u nás. Naštěstí doba a informovanost jde kupředu a čím dál více rodičů respektuje potřeby svých dětí a nenásleduje výchovu svých rodičů.
Novorozenec potřebuje kontakt
Pro novorozená miminka jsou první tři měsíce, takzvaný čtvrtý trimestr, velmi důležité na tomto světě. Z bříška znají jen teplo, houpavé pohyby, těsný kontakt s maminkou a její vůni. Po narození potřebují to stejné, aby se dobře adaptovala. Potřebují se cítit v bezpečí, což kočárek nebo postýlka nesplňují.
Nošení novorozence má navíc pozitivní vliv na tvorbu laktace, maminka se s miminkem lépe sžije po porodu, díky těsnému kontaktu se miminko naladí na dech maminky, takže není potřeba pořizovat monitor dechu a díky většímu vyplavování hormonů lásky maminka pociťuje menší bolesti při zavinování dělohy a další a další výhody.
Dát dítě do postýlky nebo do kočárku a nechat ho vyplakat je spíše kontraproduktivní. Dítě sice přestane po pár dnech plakat, ale to vůbec neznamená, že je najednou samostatné. Zjistí tím jen to, že jeho potřeby (kontakt s maminkou, její teplo a vůně) nejsou důležité a že raději bude šetřit energii, než plakat, protože stejně nebude vyslyšeno. Bude se zdát jako hodné miminko, které nepláče a vypadá spokojeně a to přece každý rodič chce. Jenže později si bude hledat formy pozornosti jiným způsobem a nebude mu vadit ani negativní pozornost, když bude například maminku zlobit, protože hází věcmi, kope kolem sebe, jídlo patlá všude po stole atd. Případně si bude vynahrazovat kontakt s maminkou častějším nočním buzením.
Kojence opravdu nelze rozmazlit. Ano, může si zvyknout na nějaký styl uspávání, třeba houpání nebo nošení, ale to se dá postupně změnit, když vám to přestane vyhovovat. Je to jen o vás, o mamince a miminku, jak si to mezi sebou nastavíte.
Batolata potřebují také kontakt
Pokud unesete i větší batole, pak ho noste, dokud to jen jde. Samozřejmě mu nebraňte v chůzi nebo jízdě na odrážedle, ale když bude potřebovat poponést, pak mu svou náruč s radostí dopřejte. Pokud to zrovna není možné, protože nesete třeba nákup, pak ho alespoň obejměte a řekněte mu, že byste ho rádi nesli, ale teď to bohužel nejde a potřebujete, aby šlo ještě chvíli samo nebo si sedlo do kočárku. Možná z toho bude plačtivá scéna, ale to k dětskému světu prostě patří. Zvládání emocí je pro batolata velké téma a my rodiče bychom měli být jejich průvodci a pomoci jim si vše prožít, ne jejich emoce potlačit a zesměšnit.
Kdy se dítě stane rozmazlené
Dítě se stane rozmazleným v případě, že si nestojíte za svými hranicemi. Například chce dítě bonbon a vy mu ho nedovolíte, tak začne křičet, brečet, házet věcmi a vy raději, aby byl klid, mu ten bonbon dáte. No a dítě to příště zkusí znovu. Nebo budete třeba po dítěti chtít, aby si uklidilo hračky a pak mu pustíte pohádku. Ono to neudělá nebo uklidí jen něco málo a vy mu pohádku i tak pustíte. Příště tedy bude vědět, že pohádka bude, i když nic neuklidí. Takovýchto situací je spousta a dítě bude zkrátka zkoušet, kam až může zajít. Na vás je tedy stát si za svým rozhodnutím a když bude dítě plakat, pak s ním tu emoci prožijte. Nic víc pro něj v tu chvíli udělat nemůžete, pokud tedy nechcete, aby bylo rozmazlené a pláčem či křikem si zajistilo všechno, co chce.
Dříve či později se osamostatní
Kojenci nedokáží s rodiči manipulovat a pláč je jediným komunikačním prostředkem, který s rodiči mají. Nošením je tedy určitě nerozmazlíte, tudíž se vůbec nebojte je nosit, kdykoliv bude potřebovat.
Děti se mnohem dříve osamostatní, když si naplní potřebu kontaktu. Často se pak stává, že větší děti chodí v noci nebo nad ránem ke svým rodičům do postele a chtějí být s nimi v blízkém kontaktu, jejich potřeba totiž není stále naplněna. Děti, které spí s rodiči už od mala tohle často nepotřebují.
Proto noste a chovejte své děti podle svojí mateřské intuice a uvidíte, že na tohle období budete za pár let s láskou vzpomínat.
