Jak a kdy přesunout dítě do vlastního pokoje
Rodiče mají často velká očekávání, co se týče brzkého osamostatnění dítěte a následně mohou být nešťastní, že se jim nedaří dítě přesunout do vlastního pokoje bez pláče a vyplakání. Univerzální rada bohužel neexistuje. Jak tedy na to?
Dokáže spát celou noc
Jsou děti, které zvládají spát celou noc už velmi brzy, ať jsou kojené nebo na umělém mléce. Pokud se vám dítě budí až nad ránem, můžete ho zkusit přesunout do vlastního pokoje už nyní. Problém, který může nastat je ticho a klid, které bude mít dítě v pokoji a může pro něj být třeba v cizím prostředí náročné spát.
Zkoušet to postupně
Spaní ve vlastním pokojíčku můžete vyzkoušet třeba na jeden z denních spánků, aby když se dítě probudí, tak nebude vyděšené, že je v místnosti samo a ještě k tomu ve tmě. Když si na spaní v pokojíčku přes den zvykne, můžete to vyzkoušet i na noc.
Po 1.narozeninách
Často se na internetu píše, že je vhodné dítě přesunout po 1.narozeninách. Není to ale úplně šťastné řešení, protože dítě může v této době procházet separační úzkostí a takovéto odloučení by úzkosti ještě více prohloubily a navíc protáhly dobu, po kterou se dítě se separační úzkostí vypořádává. V případě, že má dítě ještě staršího sourozence, který už je na vlastní pokojíček zvyklý, můžete mladšího zkusit přesunout, protože tam nebude sám.
Až na to bude dítě připravené
Ideálním řešením je počkat, až na to bude dítě připravené a samo si řekne, že by chtělo spát ve vlastním pokoji. Neznamená to, že už za vámi nikdy nepřijde do ložnice, ale je to první velký krok, který je navíc nenucený ze strany rodičů.
V těhotenství je to rizikové
V případě, že čekáte další přírůstek do rodiny, pak zkuste dítě přesunout, co nejdříve, aby to nebylo chvíli před porodem a dítě pak nemělo pocit, že je od vás odstrčené. Může se následně v noci začít budit s pláčem a volat vás. Nebude totiž chápat, proč může spát miminko s vámi v ložnici a ono musí spát samo v pokojíčku.
Pokud jste těhotná a nechce nebo nemůžete starší dítě přesouvat do vlastního pokoje, pak si pořiďte větší postel, upravte ložnici a dopřejte všem možnost spát společně. Protože společné spaní je velmi přirozené a krásné. Navíc to nebude trvat dlouho, děti se dostanou do puberty a už vás potřebovat nebudou. Na společné chvíle pak budete jen vzpomínat.
Ať už vás do přesunu do vlastního pokoje nutí okolí nebo si říkáte, že už by se to vaše dítě mělo naučit, pak dejte na svoji intuici. Dítě z vás vycítí případnou nejistotu a nepůjde to vůbec hladce. Společné spaní, ať už v jedné místnosti nebo v jedné posteli není nic zvláštního a hlavně je to jen a jen vaše věc. Dělejte to, co vám vyhovuje a netrapte se nevyžádanými radami, ty budete nejspíš dostávat i za dalších 20 let, kdy už bude vaše dítě dávno dospělé.
